TV
Dobrá elektrická, ale špatná akustická kytara
V Evropě není snadné sehnat kvalitní jazzovou kytaru, pro kvalitnější nástroj je člověk obvykle odkázaný na zakázkovou práci a tovární modely jsou vzácné. Občas je v EU k sehnání Eastman, ale je to jen semtam kus. Velmi mě tedy zaujalo, když jsem objevil relativně nový model Guild A-150, který vypadal přesně jako to, co jsem hledal: slušný akustický nástroj s přidaným plovoucím snímačem. Z minulosti jsem věděl o původním modelu A-150 z 50. let, který měl masivní přední desku a překližkový zbytek těla. To znamenalo střední třídu nástrojů, která však dle recenzí historických nástrojů zněla velmi slušně. Staronový A-150 sliboval přesnou repliku - stejné rozměry, stejný materiál. Kytaru jsem objednal naslepo, obchod Thomann je příliš daleko.
Zpracování je velmi hezké, moc pěkně vypadající nástroj. K opracování mám jen jednu výhradu - můj kus dorazil s malou prasklinou v laku v místě, kde je pod hmatník přišroubovaný snímač. Pražce bez chyby, pouze jsem seřídil dohmat. Snímač také není zcela plovoucí - jedna strana dosedá na ozvučnou desku, chtělo by to upevnit ji nějak na pickguard. Stejně tak kabely nedrží na pickguardu a doléhají na tělo, také se přední desky dotýkají potenciometry.
Přední deska je skutečně masivní (zkoumal jsem zrcátkem), neumím poznat, jestli vytvarovaná lisováním, nebo opracovaná na CNC, ručně dlabaná podle mě není určitě. Její tloušťka je u F otvorů cca 4mm, což je docela dost. Okraje F otvorů jsou zespoda zpevněné nějakou nalisovanou výztuhou. Žebrování je tvaru X, musím však říct, že mi přišlo skutečně masivní a málo opracované, pouze dvě do oblouku ofrézovaná hranatá dřívka. Potenciometry mají velmi lehký chod, jejich umístění pod pickguardem je poněkud nešikovné pro rychlou volbu hlasitosti při hře (přepínání sólo/doprovod), ale možná to s trochu snahy jde nacvičit. Tónová clona má trochu nevyrovnaný průběh (nula, velmi rychlý náběh při malém otočení, a pak už do konce průběhu minimální změna).
Zvuk - začnu elektrickým, zkoušeno na Fender Deluxe Reverb a Vibro Champ. S tím jsem mimořádně spokojený. Snímač je singlecoil, velmi mikrofonický (záměrně). Kytara skutečně zní jak ze starých nahrávek - basy jsou hezky "dřevěné" a duté, středy a horní středy pěkně zvoní, výšky jsou výraznější než u humbuckerů, ale rozhodně o dost kulatější než je obvyklé u single coil, celkově má tón hezký perkusivní a částečně akustický charakter. Moc pěkný staromódní jazzový zvuk. S trochou snahy jdou vyloudit i tóny ala Chet Atkins.
Akustický zvuk je pro mě jednoznačně zklamáním. Zvuk je slabý a neprůrazný, tělo nerezonuje, a to ani když se na něj poklepe. Efekt masivní ozvučné desky není žádný, v konkurenci se skutečně akustickými nástroji tato kytara neobstojí v hlasitosti ani barvě tónu. Kytara je zjevně postavená čistě jako elektrická a nerezonuje proto, aby nechytala zpětnou vazbu. To je trochu klamání marketingu, protože historický model A-150 byl rozumně hlasitá akustická kytara. Na domácí cvičení v tichém večeru možná dostatečně hlasité, ale nevyhovuje mě barva tónu - příliš umělohmotná. Možná se však jedná pouze o nedostatek mého kusu, jiný jsem nezkoušel.
Shrnutí je obsaženo v titulku příspěvku: jedná se dle mě o kvalitní elektrickou (za ty peníze) a dosti podprůměrnou akustickou jazzovou kytaru.
Zpracování je velmi hezké, moc pěkně vypadající nástroj. K opracování mám jen jednu výhradu - můj kus dorazil s malou prasklinou v laku v místě, kde je pod hmatník přišroubovaný snímač. Pražce bez chyby, pouze jsem seřídil dohmat. Snímač také není zcela plovoucí - jedna strana dosedá na ozvučnou desku, chtělo by to upevnit ji nějak na pickguard. Stejně tak kabely nedrží na pickguardu a doléhají na tělo, také se přední desky dotýkají potenciometry.
Přední deska je skutečně masivní (zkoumal jsem zrcátkem), neumím poznat, jestli vytvarovaná lisováním, nebo opracovaná na CNC, ručně dlabaná podle mě není určitě. Její tloušťka je u F otvorů cca 4mm, což je docela dost. Okraje F otvorů jsou zespoda zpevněné nějakou nalisovanou výztuhou. Žebrování je tvaru X, musím však říct, že mi přišlo skutečně masivní a málo opracované, pouze dvě do oblouku ofrézovaná hranatá dřívka. Potenciometry mají velmi lehký chod, jejich umístění pod pickguardem je poněkud nešikovné pro rychlou volbu hlasitosti při hře (přepínání sólo/doprovod), ale možná to s trochu snahy jde nacvičit. Tónová clona má trochu nevyrovnaný průběh (nula, velmi rychlý náběh při malém otočení, a pak už do konce průběhu minimální změna).
Zvuk - začnu elektrickým, zkoušeno na Fender Deluxe Reverb a Vibro Champ. S tím jsem mimořádně spokojený. Snímač je singlecoil, velmi mikrofonický (záměrně). Kytara skutečně zní jak ze starých nahrávek - basy jsou hezky "dřevěné" a duté, středy a horní středy pěkně zvoní, výšky jsou výraznější než u humbuckerů, ale rozhodně o dost kulatější než je obvyklé u single coil, celkově má tón hezký perkusivní a částečně akustický charakter. Moc pěkný staromódní jazzový zvuk. S trochou snahy jdou vyloudit i tóny ala Chet Atkins.
Akustický zvuk je pro mě jednoznačně zklamáním. Zvuk je slabý a neprůrazný, tělo nerezonuje, a to ani když se na něj poklepe. Efekt masivní ozvučné desky není žádný, v konkurenci se skutečně akustickými nástroji tato kytara neobstojí v hlasitosti ani barvě tónu. Kytara je zjevně postavená čistě jako elektrická a nerezonuje proto, aby nechytala zpětnou vazbu. To je trochu klamání marketingu, protože historický model A-150 byl rozumně hlasitá akustická kytara. Na domácí cvičení v tichém večeru možná dostatečně hlasité, ale nevyhovuje mě barva tónu - příliš umělohmotná. Možná se však jedná pouze o nedostatek mého kusu, jiný jsem nezkoušel.
Shrnutí je obsaženo v titulku příspěvku: jedná se dle mě o kvalitní elektrickou (za ty peníze) a dosti podprůměrnou akustickou jazzovou kytaru.
4
0
Ohlásit hodnocení
